S nástupem Baracka Obamy byly spojovány nesmírné naděje. A dnes se zdá, zejména s použitím zahraničněpolitické optiky, že 44. prezident USA zklamal.

Kvůli blízkovýchodnímu konfliktu a jeho aktérům bychom neměli zapomínat, co letos dokázala Čína.

Projev Vladimira Putina před oběma komorami ruského parlamentu nepřinesl nic zásadně nového, přesto v něm něco bylo jinak. Neobvinil tentokrát Západ ze snahy rozvrátit Rusko, žádnou zemi neoznačil za nepřítele. Místo toho nahlas zaznělo, že Moskva hledá přátele a spojence.

Donald Trump by se měl v lednu ujmout úřadu prezidenta USA. Předpokládejme, že se tak stane a že známé konflikty, respektive chování a cíle jejich aktérů, se budou i nadále vyvíjet stejně jako dosud. Co se stane pak?

Ze všech světových mocností má Rusko, počítaje i jeho sovětskou variantu, nejdelší tradici i zkušenost s pozicí nespokojené mocnosti. Moskvě se nepodařilo vyhandlovat Sýrii za Ukrajinu a Krym. A pokud se podaří dobýt Mosul, čímž se nejspíše přiblíží konec Islámského státu, skončí i poměrně úspěšná hra, v níž Rusko samo sebe obsadilo do role jediného rozhodného bojovníka proti islamistickému terorismu.

Jako nejvyšší ústavní činitelé ČR chceme společně zdůraznit, že naše země při naplňování své dlouhodobé politiky vůči ČLR vychází z principů strategického partnerství mezi oběma zeměmi a ze vzájemného respektu ke svrchovanosti a územní celistvosti ČLR… První věta Společného prohlášení nejvyšších ústavních činitelů zasluhuje pozornost z několika důvodů.

S výrokem „Rusko je Putin a Putin je Rusko“ souhlasí řada Rusů a také všechny politické strany, které v dumě dosud zasedaly a zasednou tam opět. Putin má podporu více než 80 procent obyvatel, jeho Jednotné Rusko získalo podle oficiálních předběžných výsledků 55 procent hlasů, takže po těchto volbách opět disponuje ústavní většinou.

V průběhu léta syrský prezident Asad požádal Moskvu, aby se přítomnost omezené skupiny ruských leteckých sil v Sýrii proměnila z „dočasné“ na „časově neohraničenou“. Kreml žádosti vyhověl, neboť, jak prohlásil ministr obrany Šojgu, „Rusko základnu potřebuje, aby mohlo aktivně a účinně bojovat s teroristickou hrozbou daleko od vlastních hranic, na vzdálených přístupových cestách“. V souvislosti s tímto krokem si je nutné položit několik otázek.

Blížící se prezidentské volby v USA přinesou souboj Donalda Trumpa s Hillary Clintonovou. Řada pozorovatelů již přišla s názorem, že zatímco Trump bude v kampani mávat strašáky v podobě teroristů, imigrantů nebo černochů, Clintonová bude jednoduše strašit Donaldem Trumpem.

Obavy, že brexit výrazně posílí geopolitickou pozici Ruska, jsou přehnané. Pokud se Západ dokáže dohodnout, Kreml může spíše tratit.