ladimir Putin mluvil s prvním západním „novinářem“ od chvíle, kdy začal vraždit na Ukrajině. Do Moskvy za ním přiletěl bývalý moderátor americké stanice Fox News Tucker Carlson. Výsledný dvouhodinový rozhovor se podobá spíš monologu ruského diktátora, ve kterém se navíc dopouští nepřesností i lží. Putin kontroverzní americké mediální postavě řekl mimo jiné to, že Rusko nemůže být na Ukrajině poraženo. Jaký vliv bude mít tento rozhovor na další vývoj války? A co všechno jsme se od Putina dozvěděli? Hostem Filipa Titlbacha je politický geograf Michael Romancov.

Pozor, ještě nebojujeme, ale jsme ve válce. Tedy v té situaci, kterou významný vojenský stratég a teoretik generál von Clausewitz označil za „pokračování politiky jinými prostředky“. Abychom ji zvládli, musíme si uvědomit, jaký nepřítel proti nám stojí. Ani to se nám tak úplně nedaří.

Na přelomu starého a nového roku se jen obtížně dá ubránit potřebě bilancovat ten končící a zkoušet odhadnout, co se bude dít v roce nastupujícím. To první je přitom mimořádně obtížné, to druhé v podstatě nemožné. Sice jsme poměrně přesně schopni přinést výčet dosavadních událostí, ale posoudit jejich kvalitu se nám už tak jednoznačně nedaří. Stačí si připomenout třeba události spojené s listopadem 1989 a vzájemné překřikování těch, kteří mají jasno v tom, za co všechno „klíčema (ne)cinkali“…

O svých dojmech z velkofilmu Ridleyho Scotta Napoleon, který před čtrnácti dny vstoupil i do českých kin, píše politický geograf Michael Romancov.

Na sklonku dne, během nějž si letos opět mnozí připomínali založení první Československé republiky, oznámila ministryně obrany na sociální síti své přesvědčení, že by Česko mělo vystoupit z OSN. Politici napříč stranami to obratem odmítli, ale není od věci si rozebrat, co by případné vystoupení z této organizace znamenalo. A ponechme teď stranou skutečnost, že v Chartě OSN ani v žádném jiném dokumentu neexistuje žádná klauzule, která by tento krok umožňovala, a ještě nikdo nikdy z OSN nevystoupil.

Vystupme z OSN. S tímto prohlášením přišla o víkendu ministryně obrany Jana Černochová. Pobouřilo ji hlasování členských států týkající se rezoluce o současném konfliktu mezi Izraelem a Hamásem. Co by odchod z OSN pro Česko znamenal? A k čemu je dnes Organizace spojených národů dobrá? O tom v podcastu STUDIO N mluvíme s politickým geografem Michaelem Romancovem.

Ve veřejném prostoru zaznívají silné názory na to, kdo nese vinu za situaci na Blízkém východě. Nakolik je na straně Palestinců, arabských států, či naopak Izraele? Soudy, odsudky i jednoznačnou podporu té či oné straně pronášejí novináři, politici i osobnosti z nejrůznějších oborů. Má to ale jedno dost podstatné úskalí. Pojďme si rozebrat jaké.

Mocní soukromníci vstupovali do mezinárodněpolitických, či dokonce vojensko-bezpečnostních záležitostí od nepaměti. V dnešní době ale někteří mají v rukou už prostředky, které mohou vést ke katastrofě.

„Na rozdíl od vůdců Západu pracují lídři zemí BRICS hlavami,“ zhodnotil ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov výsledky jihoafrického summitu tohoto uskupení, během něhož bylo přijato šest nových zemí. Podle ruského tisku světová média dospěla k závěru, že summit skončil „politickým vítězstvím Ruska a Číny“. Tak si to rozeberme.

Pod vedením Sergeje Lavrova se ruská diplomacie změnila v propagandistický nástroj. Místo toho, aby diplomaté zdvořile naslouchali, komunikovali a analyzovali, plní zadané bojové úkoly.