Ruská ekonomická situace se zhoršuje, Kremlu se nedaří získat relevantní spojence na mezinárodním poli a Ukrajina zřejmě chystá velkou protiofenzivu. Za této situace se během parlamentních prázdnin nečekaně sejde ruská Státní duma, aby prezidentu Putinovi tradičně odhlasovala cokoliv, o co si řekne. Co nás tedy může čekat?

Exponentům ruského režimu vůbec nezáleží na tom, co si o nich Západ myslí. Jak by se mohl stydět někdo, kdo reprezentuje největší zemi na světě, zemi výjimečnou a vítěznou? Rusko je v jejich očích zemí nepostradatelnou, bez jejíhož příspěvku – či spíše bez jejíhož souhlasu – mezinárodní společenství nemůže existovat. Ukrajině ani Západu ovšem k ničemu souhlas nedala, nikdo se jí na nic neptal. Proto nakonec sáhla po síle.

Politický geograf Michael Romancov a investigativní reportér Lukáš Prchal byli hosty živého natáčení Studia N na festivalu Knihex. Filip Titlbach se jich ptal, co přehlížíme ve válce, kterou diktátor Putin rozpoutal na Ukrajině. Poslechněte si záznam z prostoru Kasáren Karlín.

V ruské, nedávno ještě sovětské společnosti se o vše podstatné stará vůdce nebo strana (případně strana s vůdcem v čele), což má zajistit stabilitu. Málokterá země přitom nabízí tak plastický příklad, jak nestabilní takový systém je. Zkusme si rozebrat proč.

Stáhla Moskva své vojáky z Afghánistánu kvůli ztrátám? Ne. Stáhla je kvůli ekonomickým dopadům války? Pravděpodobně ne. Jistě to nevíme, archivy nejsou otevřené. Ale pokud bylo něco pro život sovětského člověka standardní, byl to všeobjímající nedostatek hmotných statků. Vedení státu nemuselo na bídu sovětských lidí brát žádný velký ohled a elity – tehdy i dnes – si žily velmi dobře. Ani lidské, ani ekonomické ztráty putinovským Ruskem zřejmě dramaticky neotřesou.

Moře představuje pro většinu z nás především symbol letní dovolené. Jenže na mořích a oceánech se toho odehrává mnohem víc. Hrají obrovskou roli ve fungování současné společnosti a propojují celý svět: představují stěžejní dopravní tepny, zdroj obživy pro miliardy lidí, ovlivňují klima a mezinárodní mocenské vztahy. Právě o tom napsal knihu Námořní slepota politický geograf a publicista Michael Romancov, který je hostem Studia N.

Je téměř vyloučeno, aby Rusko bylo poraženo vojensky. Nepravděpodobný se jeví být i scénář rychlé vnitřní změny – ostatně i kdyby Putin zemřel či byl odstraněn, režim, který vytvořil a který zaútočil na Ukrajinu, by zůstal. Jedna z možností, která se Rusku v rámci historické paralely nabízí, je překvapivá.

Útok Ruska na Ukrajinu a jeho dopady vyvolávají mnoho otázek. Čtyři z nich – jak aktuálně vypadá situace v Rusku, zda Vladimiru Putinovi hrozí pád, jaké jsou největší hrozby a jak válka může skončit – jsme položili trojici expertů: Michael Romancov (politický geograf, vyučuje na Katedře politologie Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a na Metropolitní univerzitě Praha), Karel Svoboda (rusista a politolog, působí na Katedře ruských a východoevropských studií FSV UK)
Pavel Havlíček (analytik Výzkumného centra Asociace pro mezinárodní otázky).

Válka, kterou Putin rozpoutal, je fyzickým pokusem o návrat ruské moci na území, o němž se domnívá, že má být jeho. Mluví o tom už nejméně od minulého léta. Jedná se o aktivitu tak viditelnou, že ji nejsou schopni zpochybnit ani dva z jeho nejvlivnějších českých zastánců a obhájců – Miloš Zeman s Václavem Klausem.

Viděli jste Formanův film Lid versus Larry Flynt? Pokud ano, možná si vybavíte scénu, ve které je už velmi bohatý, na alkoholu a drogách závislý Larry zabarikádovaný ve své luxusní rezidenci a odmítá se vzdát policii, dokud kvůli dění kolem jeho vily nepřeruší vysílání všechny zpravodajské TV kanály v L. A. a nezačnou se věnovat jen jemu. Putinovo jednání v posledních letech se tomu v řadě aspektů bohužel podobá.