Když Vladimir Putin slavnostně otevřel most spojující Krasnodarský kraj přes Kerčskou úžinu s okupovaným Krymem, nechal se slyšet, že jde o historický okamžik. Vždyť o výstavbě mostu se uvažovalo ještě za cara. A pak také každou dekádu existence Sovětského svazu. A až teď se díky nasazení dělníků zázrak podařil. Rusko má nejdelší most v Evropě! Sotva zapěl tuto chválu, usedl ruský prezident za volant nákladního Kamazu, slovy „tak pojeďme!“ zavelel sám sobě a jako první přejel po mostě. Ten dokonce mohl nést jeho jméno, což ovšem Putin skromně odmítl.

Když v prosinci 1989 Gorbačov a Bush starší oznámili konec studené války, vyvolalo to obrovské nadšení a naděje. Následovalo sjednocení Německa, razantní zásah OSN proti irácké okupaci Kuvajtu, bezproblémově zvládnutý rozpad SSSR, když mezinárodní společenství Rusku umožnilo udržet pozici velmoci, či izraelsko-palestinské dohody z Osla. Bezprecedentní, téměř zázračné události.

Od začátku devadesátých let minulého století byla sice česká zahraniční politika důsledně spojenecká, ale české vlády to často moc neuměly. A v některých případech jako u spojeneckých úderů proti tehdejší Jugoslávii to nechtěly nahlas vyhlašovat. Za tu dobu se na Hradě vystřídali tři prezidenti, z nichž ten první byl důsledně proevropský atlanticista, díky němuž jsme se dostali v roce 1999 do NATO. Ten druhý odkaz toho prvního nepopřel, ale zamlžil. Třetí pak, poté, co se útokem Ruska na Ukrajinu zcela změnila bezpečnostní situace v Evropě, na summitu NATO ve Walesu aktivně hájil Moskvu za použití jejího vlastního slovníku. Není proto divu, že je Moskva událostmi posledních dnů zaskočena a znechucena.

Od začátku 20. století se na Západě spekulovalo o probuzení Číny, které však stále ne a nepřicházelo.

Kdyby se dalo cestovat časem, tak by se sovětský časopoutník, který by vyrazil s Brežněvova SSSR, v dnešním Rusku snadno zorientoval. Putinovo poselství o stavu země se na konci minulého týdne neslo v autentické sovětské atmosféře permanentní společenské mobilizace. Návštěvník z Brežněvových časů by se musel cítit jako doma. Možná by byl trochu zaražen absencí zmínek o Leninovi. Ale videoprojekce dokládající moc a nepřemožitelnost ruských zbraní by ho rychle naplnily uklidňujícím pocitem hrdosti. Pádná odpověď Reaganovi a jeho hvězdným válkám! A největší úroda v historii země zase znamená vítězství v boji o zrno! Ano, nadále jsou problémy se skladováním a distribucí. Ale vítězství je nevyhnutelné.

Od ruského útoku na Ukrajinu dominuje vztahům mezi Ruskem a NATO nedůvěra, která byla ještě umocněna okolnostmi Trumpova vítězství. Kvůli tomu je opět hlavním tématem globální bezpečnosti soupeření jaderných supervelmocí. Na rozdíl od období studené války je však zjevné, že potenciál výrazně změnit globální úroveň bezpečnosti mají i jiné regiony. Nelze se proto divit, že mnichovské bezpečnostní konferenci dominovalo motto „Na okraj propasti a zase zpět?“

USA zveřejnily novou jadernou strategii, v níž se lze dočíst: „Zatímco Spojené státy snížily počet a stav svých jaderných zbraní, jiné země včetně Ruska a Číny se pohybovaly opačným směrem.“ Podle Washingtonu se Moskva i Peking začínají chovat stále agresivněji. A musejí vědět, že za použití svých jaderných zbraní by zaplatily „nepřijatelně vysokou cenu“.

Prostředky, jimiž dosud na světové scéně disponovaly jen Rusko a USA, si osvojuje i Čína. Když v 19. století Alexis de Tocqueville dospěl k závěru, že „dle vůle nebes jsou Rusko a Amerika předurčeny ovládnout osudy půlky světa“, mnozí mu nevěřili. Asi ani on sám si nedovedl představit, jak nesmírnou moc tyto dvě země během studené války dokážou nakumulovat. Jak moc jeho tvrzení platí ještě na sklonku roku 2017?

Tiskový mluvčí Vladimira Putina během návštěvy českého prezidenta prohlásil: „Zájem Miloše Zemana o všestranný rozvoj vztahů s Ruskou federací dělá dobrý dojem na evropském kontinentu.“ Tahle jednoduchá věta zcela přesně vyjadřuje spokojenost nad tím, že naděje a očekávání, které Kreml do našeho prezidenta vložil, byly naplněny měrou vrchovatou, neboť obě strany mluvily „stejnou řečí“.

Velký říjnový převrat zrodil nejnásilnější systém v lidských dějinách, který měl velké štěstí na protivníky i spojence.