V Bělorusku se už víc než dva týny protestuje. Alexandr Lukašenko vystupuje na veřejnosti s kalašnikovem. A Rusko je zatím zdrženlivé. Přestože úřady vyzývaly účastníky nedělních protestních akcí k rozchodu a varovaly před zapojením policejních i vojenských jednotek, nakonec demonstrace proběhly bez násilného potlačování.
Ve svého času zcela strnulém Bělorusku se věci daly do pohybu. K čemu země směřuje? Situace je nejasná, protože není zřejmé, co sami Bělorusové chtějí. Zdá se být nepochybné, že nechtějí pokračování 26 let trvající vlády Alexandra Lukašenka. Ale co dál?
Volby tu sice nejsou volbami v pravém slova smyslu, o souboj programů a idejí v nich nejde, přesto autoritářští vůdci s oblibou tvrdí, že politické instituce a procesy u nich fungují stejně jako na Západě. A my sami pro ně používáme terminologii označující klasické demokratické postupy. Jak na to mohou skutečně demokratické země doplatit?
Výkonný ředitel Asociace inovativního farmaceutického průmyslu Jakub Dvořáček ve vysílání Českého rozhlasu Plus upozorňuje, že Rusko se zřejmě snažilo „částečně zpolitizovat celý výzkum a dát ho do roviny prestižního závodu“.
I podle politického geografa Michaela Romancova z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a Metropolitní univerzity v Praze má oznámení nové ruské vakcíny politicko-propagandistický rozměr.
Politický lídr, který se snaží vzbudit dojem, že je při řešení jakéhokoliv problému nepostradatelný, může krátkodobě sklízet úspěch. Střízlivě uvažujícímu jedinci ale musí být jasné, že nikdo nemůže rozumět všemu ani všechno zvládnout. Takže na jeho maniakálnost nakonec země doplatí.
Zemanův člověk, odborník na střední Evropu a Visegrád, bývalý velvyslanec v Německu a Rakousku Rudolf Jindrák, který je pověřen napravit pošramocené vztahy s Ruskem, svými výroky ukazuje, že mocenské politice Kremlu příliš nerozumí. První návrhy a teze, které zveřejnil, jsou obecné, banální, a v některých případech dokonce vzbuzují obavy.
„Anglie očekává, že každý muž splní svou povinnost.“ Tento krátký apel viceadmirála Horatia Nelsona patří spolu s několika pasážemi z Churchillových válečných projevů k nejcitovanějším výrokům z britské historie. S cílem pozdvihnutí bojové morálky jej Nelson adresoval vlajkovým signálem všem svým lodím, když se, těsně před polednem 21. října 1805 u mysu Trafalgar, schylovalo k útoku na spojenou francouzsko-španělskou flotilu. Oč známější je výrok a výsledek bitvy, o to méně známý je její kontext, paradoxně včetně toho, jak a proč k bitvě došlo. Co všechno vlastně u Trafalgaru proběhlo, začalo a skončilo?
Ruský prezident sepsal několikastránkový text, v němž shrnuje pohled svůj i většiny Rusů na druhou světovou válku a to, co k ní vedlo. Nejde o nic nového, z velké části jen zopakoval, co většinou z Ruska zaznívá. Nabízí se proto otázka, proč se do rozsáhlého opakování sovětské verze historie, resp. výčtu tehdejších ztrát a obětí pustil a proč jeho text vyšel nejdříve anglicky na americkém webu.
Politický geograf UK FSV Praha a Metropolitiní univerzita Praha, pedagog a publicista.
Působí na katedře politologie Institutu politologických studií FSV UK a na Metropolitní univerzitě Praha. Přispívá do řady českých periodik. Je absolventem Pedagogické fakulty, Filozofické fakulty a Fakulty sociálních věd UK.