První představa, se kterou se je třeba rozloučit, je, že by snad Putinovi šlo o mír a stabilitu Blízkého východu.
Druhou nesmyslnou představou je, že by snad Putinovi šlo o blaho a bezpečí místního obyvatelstva.
Přesto však Putin, v jistém smyslu, o stabilitu na Blízkém východě hraje.

Dnešní právní nástupci impérií se s minulostí vyrovnávají velmi odlišně.
Neobvyklý je pouze způsob, s nímž se dnešní ruské politické elity s historií vyrovnávají a co z ní vyvozují.

Pokud by měli pravdu Konvička a jemu podobní, tak hlavní motivací příchozích je nenávist.
Mnohem silnějšími motivacemi však podle mého názoru jsou obavy o život a snaha jít za lepším.
Vzhledem k situaci na opačném břehu Středozemního moře se nelze divit, že odtamtud obyvatelstvo prchá.
Nesrovnatelně větším problémem než uprchlíky přijmout pak bude vysvětlit nově příchozím, jak a proč se tu (ne)mají chovat.

Průlom v řešení situace na Ukrajině je v nedohlednu.
Zrušení sankcí je podmíněno naplněním dohody o příměří, ale shodu se najít nedaří.
Evropa musí u sankcí vytrvat, pokud chce, aby byly účinné.

Při bližším pohledu je zřejmé, že Peking Moskvu sice nekritizuje, ale o spontánní a nadšené podpoře nemůže být řeč.
Jestliže na Západě Putinovo Rusko odpuzuje mírou korupce a zjevnému příklonu k násilí, tak na východě nemá nic, čím by mohlo imponovat.

Navzdory skutečnosti, že se obyčejným Rusům ještě nikdy nevedlo tak dobře jako nyní, se ruské politické elity cítí být frustrovány, neboť Rusko není tím, čím býval SSSR.
Putin má na své straně evropské komunisty a nově i pravicové radikály. To je největší nebezpečí, jemuž Evropa od konce druhé světové války čelí.