O nákupu ruské protivzdušné obrany je rozhodnuto, hlásí Turecko. Dobře si to rozmyslete, varují Ankaru Spojené státy. Rizika vyzbrojení spojence v NATO ruskými zbraněmi a historický i žhavě aktuální strategický význam Turecka pro nás vysvětluje Michael Romancov.
Změny, které v systému mezinárodních vztahů nastaly v 90. letech minulého století, se měly odrazit i v systému mezinárodního práva, ale stejně jako v důsledku krachu reálného socialismu nenastal „konec historie“ a lidstvo se spontánně nevydalo po trajektorii budování liberální demokracie a tržní ekonomiky, nestalo se ani tentokrát.
Všechno sovětské oficiálně přestalo existovat před 28 lety. Přesto žije nejen v Rusku, ale i mezi námi nemálo nostalgiků, kteří se k dávným sovětským dobám stále vracejí.
Co to tedy bylo? Proč tento jev, který napáchal tolik škod, zničil tolik životů a také stál za invazí do Československa v roce 1968, neodešel do suterénu dějin?
Dialog novináře Alexandra Mitrofanova a politického geografa Michaela Romancova na téma Sovětský projekt, největší vějička 20. století.
O 21 českých křesel v Evropském parlamentu bude usilovat 39 stran a hnutí. Rozhodnou o jejich obsazení jen volební kampaně a programy, nebo také dezinformace a propaganda? Ředitel BIS Michal Koudelka už varoval, že hlavním aktérem pokoušejícím se narušit volby je Rusko.
Ruský prezident Vladimir Putin má mnoho důvodů, proč nabízí ruské občanství od Sýrie po Ukrajinu. Jedním z nejdůležitějších je ale podle všeho skutečnost, že si Volodymyr Zelenskyj dovolil něco, co v tomto prostoru směl doposud dělat jen on sám.
Čína tlačí na to, aby se svět řídil jinými pravidly, než jsou ta dosavadní. K tomu jí má dopomoci například i projekt Pásu a stezky. Zatímco velcí světoví hráči se k němu s výjimkou Ruska staví rezervovaně, rozvojové země a několik členů Evropské unie včetně Česka by nebyly proti.
Přísloví „Když se kácí les, létají třísky!“ glosuje skutečnost, že při důsledném prosazování čehokoli se nevyhnete nejrůznějším přešlapům. Často i dost fatálním. Jakkoli to není dokázáno, tak ho prý (s oblibou) používal i Josif Stalin, když „vysvětloval“, proč bolševici musejí neustále používat násilí. Dá se říct, že dnes toto pořekadlo získává v Rusku další rozměr.
Minulý měsíc si Česko připomínalo dvacet let od vstupu do NATO, a tak oslavy sedmdesátého výročí samotného založení aliance, které se konaly o tři týdny později ve Washingtonu, u nás zůstaly tak trochu ve stínu domácího jubilea. Také proto zřejmě nevzbudilo velký ohlas washingtonské jednání ministrů zahraničních věcí členských zemí a zejména pak projev, který Jens Stoltenberg, generální tajemník Aliance, přednesl před oběma komorami Kongresu. A je to škoda, protože šlo o projev velmi důležitý.
Rusko má rád, ale nebojí se ho ostře kritizovat. Politický geograf Michael Romancov tvrdí, že je zásadní oddělit ruskou kulturu a lidi od politiků. Ti podle něj pro tu zemi nikdy nic dobrého neudělali, a proto je správné vidět v ní hrozbu. Rusko si na volby jen hraje a my na to skáčeme. Ekonomicky přitom míří ke dnu a lidé už to pociťují. Prezidenství Vladimira Putina ale asi nic neohrozí. V zemi je už prý autoritativní režim.
Žebříčku nejdéle sloužících hlav státu v současné době dominují země z postsovětského prostoru a afrického kontinentu. Škola sovětského socialismu je vedle zaostalosti země nejlepším předpokladem pro neomezené držení moci.
Politický geograf UK FSV Praha a Metropolitiní univerzita Praha, pedagog a publicista.
Působí na katedře politologie Institutu politologických studií FSV UK a na Metropolitní univerzitě Praha. Přispívá do řady českých periodik. Je absolventem Pedagogické fakulty, Filozofické fakulty a Fakulty sociálních věd UK.