Je třeba změnit světový řád, západní dominance nepřinesla světu nic dobrého, zaznívá z Ruska. Výčet toho, na čem Západ nese vinu, je dlouhý a většina položek z něj je historicky nepopiratelná. A není ani tak důležité, že Východ včetně ruského impéria se vůči jiným zemím a národům často choval neméně krutě. Rozdíl je v tom, že na Západě se už začalo s reflexí temných stránek historie, zatímco z Ruska je zatím jen slyšet obviňování druhých. A mnozí nejen tam na to bohužel slyší.

Ze společné deklarace, na které se shodli diktátor Vladimir Putin s čínským vůdcem Si Ťin-pchingem, to vypadá, že Rusko nezískalo vůbec nic. Sklání se teď Moskva před Pekingem? A vzniká tu nový světový pořádek? „Čína pod Si Ťin-pchingovým vedením už dávno není hráč, který by se primárně staral sám o sebe, případně o své nejbližší okolí,“ říká v rozhovoru a v podcastu politický geograf Michael Romancov.

Upřímně by mě zajímalo, s jakými pocity na moskevském letišti Vnukovo stoupal po přistavených schodech do Boeingu 747–400 společnosti Air China čínský lídr Si Ťin-pching. Když se otočil, aby svým hostitelům zamával na rozloučenou, tvářil se spokojeně. Stejně se však tvářil i Putin, když se se svým hostem loučil, navzdory tomu, že objektivně příliš důvodů ke spokojenosti neměl. Politici, podobně jako herci, se umí tvářit tak, jak situace vyžaduje.

Od ruského vpádu na Ukrajinu již uplynul rok a po celou tu dobu se řeší mimo jiné i to, co bude dál s Putinem. Pokaždé když to čtu nebo slyším, vybaví se mi otázky, které svého času s podobnou intenzitou hýbaly světem.

Od začátku ruského vpádu na Ukrajinu zní z řady míst Západu rozhořčená slova na adresu zemí, které se spolu s námi jednoznačně nepostavily na stranu oběti. Vždyť je to přece tak jasné! Cožpak to nevidí? Realita je velice prostá. Určitě to vidí a nejspíš ani nikterak netápou v tom, kdo je oběť a kdo agresor. V mezinárodních vztazích však vždy platilo, že vědět nebo vidět neznamená, že podle toho aktéři – zejména pak tzv. velmoci – budou i jednat.