Был бы Сталин, как Мао, он разгромил бы капиталистов
Был бы Сталин, как Мао, он разгромил бы капиталистов
Peking se dotkl citlivého místa. „Způsob, kterým se vůdce (míněno Stalin a Mao Ce-tung) zachoval před sedmdesáti lety, napověděl, kde a proč jsou Rusko a Čína dnes,“ napsal think tank blízký tamní vládě. Kdyby se takto někdo proti sovětskému vůdci vymezil na Západě, strhla by se smršť. Vůči Číně, od níž by chtěla pomoc i podporu, je Moskva bezradná.
Jak bude vypadat svět za třicet let a kdo v něm bude nejvýznamnějším hráčem a proč? Politický geograf Michael Romancov v dialogu s Janem Kofroněm, taktéž politickým geografem zabývajícím se i tématem vojenství, předkládají zajímavé vize naší budoucnosti.
Největší slabinou této organizace by se mohla zdát skutečnost, že pět vítězů druhé světové války v ní dodnes může rozhodnout prakticky o všem. To, co nám ti velcí servírují, nám nemusí být vždy po chuti, ale jakékoli „menu“ je lepší než všeobecná zkáza, ke které by nutně vedl jejich střet.
Ruský prezident od počátku své kariéry v nejvyšších patrech ruské politiky věnuje zásadní pozornost „jihu“. Na jihu se mu totiž podařilo zastavit rozpad státu, ukázat, že je Rusko moderní a přívětivou zemí, zastavit agresi NATO a skoncovat se světovým prvenstvím USA.
Kreml se zřejmě rozhodl udělat jednou pro vždy pořádek v historii. Jeden z důvodů vcelku nepokrytě nastínil spolupracovník ruského prezidenta, který konstatoval, že během studené války část světa podlehla sovětské propagandě. „Ovládla mysl poloviny světa, a díky tomu se vzdělaní občané poloviny planety dívali na historii, na přítomnost a budoucnost našimi brýlemi – možná to nebyla správná optika, ale byly to naše brýle.“ Jinými slovy, nejde o to, jak se věci mají, ale nakolik naši interpretaci dokážeme vnutit jiným.
Anexe Krymu, sestřelení malajsijského letadla plného nizozemských turistů nad Ukrajinou, pokus otrávit v Londýně Skripalovy a teď totéž v případě Alexeje Navalného. Ve všech případech se Rusko chovalo a chová vůči postiženým zemím arogantně a diktuje si podmínky, za nichž je ochotno „spolupracovat“. Jednomu z jeho posledních zastánců, Německu, už zřejmě došla trpělivost.
Sice již nežijeme v dobách studené války, ale kvůli tomu, jak moc Írán stále vadí Američanům (a Saúdům), stoupá jeho přitažlivost v očích jejich soupeřů, zejména Ruska a Číny. Pozitivní zprávy, které z regionu v posledních dnech přišly, bychom neměli přeceňovat. Podívejme se proč.
Michael Rozsypal s politickým geografem FSV UK a MUP Michaelem Romamcovem ve formátu #1×1 jeden na jedno – v tomto případě jeden na jednu (skleničku).
Politický geograf UK FSV Praha a Metropolitiní univerzita Praha, pedagog a publicista.
Působí na katedře politologie Institutu politologických studií FSV UK a na Metropolitní univerzitě Praha. Přispívá do řady českých periodik. Je absolventem Pedagogické fakulty, Filozofické fakulty a Fakulty sociálních věd UK.