Na sklonku dne, během nějž si letos opět mnozí připomínali založení první Československé republiky, oznámila ministryně obrany na sociální síti své přesvědčení, že by Česko mělo vystoupit z OSN. Politici napříč stranami to obratem odmítli, ale není od věci si rozebrat, co by případné vystoupení z této organizace znamenalo. A ponechme teď stranou skutečnost, že v Chartě OSN ani v žádném jiném dokumentu neexistuje žádná klauzule, která by tento krok umožňovala, a ještě nikdo nikdy z OSN nevystoupil.

Vystupme z OSN. S tímto prohlášením přišla o víkendu ministryně obrany Jana Černochová. Pobouřilo ji hlasování členských států týkající se rezoluce o současném konfliktu mezi Izraelem a Hamásem. Co by odchod z OSN pro Česko znamenal? A k čemu je dnes Organizace spojených národů dobrá? O tom v podcastu STUDIO N mluvíme s politickým geografem Michaelem Romancovem.

Ve veřejném prostoru zaznívají silné názory na to, kdo nese vinu za situaci na Blízkém východě. Nakolik je na straně Palestinců, arabských států, či naopak Izraele? Soudy, odsudky i jednoznačnou podporu té či oné straně pronášejí novináři, politici i osobnosti z nejrůznějších oborů. Má to ale jedno dost podstatné úskalí. Pojďme si rozebrat jaké.

Mocní soukromníci vstupovali do mezinárodněpolitických, či dokonce vojensko-bezpečnostních záležitostí od nepaměti. V dnešní době ale někteří mají v rukou už prostředky, které mohou vést ke katastrofě.

„Na rozdíl od vůdců Západu pracují lídři zemí BRICS hlavami,“ zhodnotil ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov výsledky jihoafrického summitu tohoto uskupení, během něhož bylo přijato šest nových zemí. Podle ruského tisku světová média dospěla k závěru, že summit skončil „politickým vítězstvím Ruska a Číny“. Tak si to rozeberme.

Pod vedením Sergeje Lavrova se ruská diplomacie změnila v propagandistický nástroj. Místo toho, aby diplomaté zdvořile naslouchali, komunikovali a analyzovali, plní zadané bojové úkoly.

Komentář Michaela Romancova: Jeden z nejvlivnějších ruských odborníků na současnou mezinárodní politiku Sergej Karaganov přichází s novým termínem v oblasti vojenské strategie: preventivní odvetný úder jadernými zbraněmi proti Západu. Tvrdí, že jen tak může Rusko zachránit svět, jen tak lze zabránit globální termonukleární katastrofě. Je přesvědčen, že Západ si netroufne jaderný úder opětovat.

Minulou sobotu se v Rusku něco stalo. Kdyby se jednalo o přírodní úkaz, tak bychom již touto dobou poměrně bezpečně věděli nejen, o co šlo, ale pravděpodobně i proč k tomu došlo. Měli bychom rámcovou představu o výši škod a sledovali bychom postup záchranných prací. Jenže v Rusku se nejednalo o přírodní úkaz, ale o dílo člověka. Dnešní pohled na to, co se vlastně událo a jaké to bude mít důsledky, se může zakrátko změnit. A možná i několikrát.

Komentář politického geografa Michaela Romancova: Každý, kdo měl ve škole zeměpis, ví, že mapa je model reálného světa, ale ne model dokonalý. Jde o model zmenšený, zevšeobecněný a vždy by se mělo jednat o model vysvětlený (minimálně má být uvedeno měřítko, případně zobrazení a další informace). Každý žáček by měl vědět, že autor mapy může některé skutečnosti zdůraznit a jiné potlačit, aby mapa byla přehledná. Jen tak totiž může sloužit svému účelu.

Je třeba změnit světový řád, západní dominance nepřinesla světu nic dobrého, zaznívá z Ruska. Výčet toho, na čem Západ nese vinu, je dlouhý a většina položek z něj je historicky nepopiratelná. A není ani tak důležité, že Východ včetně ruského impéria se vůči jiným zemím a národům často choval neméně krutě. Rozdíl je v tom, že na Západě se už začalo s reflexí temných stránek historie, zatímco z Ruska je zatím jen slyšet obviňování druhých. A mnozí nejen tam na to bohužel slyší.