První představa, se kterou se je třeba rozloučit, je, že by snad Putinovi šlo o mír a stabilitu Blízkého východu.
Druhou nesmyslnou představou je, že by snad Putinovi šlo o blaho a bezpečí místního obyvatelstva.
Přesto však Putin, v jistém smyslu, o stabilitu na Blízkém východě hraje.
Dnešní právní nástupci impérií se s minulostí vyrovnávají velmi odlišně.
Neobvyklý je pouze způsob, s nímž se dnešní ruské politické elity s historií vyrovnávají a co z ní vyvozují.
Pokud by měli pravdu Konvička a jemu podobní, tak hlavní motivací příchozích je nenávist.
Mnohem silnějšími motivacemi však podle mého názoru jsou obavy o život a snaha jít za lepším.
Vzhledem k situaci na opačném břehu Středozemního moře se nelze divit, že odtamtud obyvatelstvo prchá.
Nesrovnatelně větším problémem než uprchlíky přijmout pak bude vysvětlit nově příchozím, jak a proč se tu (ne)mají chovat.
Průlom v řešení situace na Ukrajině je v nedohlednu.
Zrušení sankcí je podmíněno naplněním dohody o příměří, ale shodu se najít nedaří.
Evropa musí u sankcí vytrvat, pokud chce, aby byly účinné.
Při bližším pohledu je zřejmé, že Peking Moskvu sice nekritizuje, ale o spontánní a nadšené podpoře nemůže být řeč.
Jestliže na Západě Putinovo Rusko odpuzuje mírou korupce a zjevnému příklonu k násilí, tak na východě nemá nic, čím by mohlo imponovat.
Navzdory skutečnosti, že se obyčejným Rusům ještě nikdy nevedlo tak dobře jako nyní, se ruské politické elity cítí být frustrovány, neboť Rusko není tím, čím býval SSSR.
Putin má na své straně evropské komunisty a nově i pravicové radikály. To je největší nebezpečí, jemuž Evropa od konce druhé světové války čelí.
V rámci speciálu o Rusku Hospodářské noviny publikovaly článek docenta katedry regionálních studií a vnější politiky Ruské státní humanitární univerzity Sergeje Markedonova.
Politický geograf Michael Romancov z FSV UK na něj navazuje a klíčové body Markedonovova textu dál rozvíjí.
Evropa musí dostat za vyučenou, aby konečně pochopila, že bez Ruska by již dávno nebyla.
To je, alespoň z hlediska ruského politicko-historického mainstreamu, to nejdůležitější poučení, které se z dějin Evropy za posledních 200 let dá odvodit.
Pokud se Evropa dokáže z nejnovější historie poučit, má potenciál stát se tak silnou, že ji Moskva, jakkoli s nechutí, bude muset začít respektovat.
Už teď je možné konstatovat, že víkend přinesl mimořádně pozitivní výsledek.
To, co až dosud bublalo pod hladinou a o čem se vedly nekonečné spory, se prodralo na povrch.
Rusko, jak už bylo konstatováno, je zásadně nespokojené a proti EU, respektive Západu, stojí revizionistická mocnost par excellence.
Porušilo všechny smlouvy, které připadaly v úvahu, a Lavrov s Putinem nechtějí akceptovat nic z toho, co se za posledních pětadvacet let stalo.
Politický geograf UK FSV Praha a Metropolitiní univerzita Praha, pedagog a publicista.
Působí na katedře politologie Institutu politologických studií FSV UK a na Metropolitní univerzitě Praha. Přispívá do řady českých periodik. Je absolventem Pedagogické fakulty, Filozofické fakulty a Fakulty sociálních věd UK.