Začátek rozhovoru s Michaelem Romancovem je příznačný. „Počkejte prosím chviličku, ještě odpovím na jeden tweet,“ vítá návštěvu ve svém kabinetu na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze-Jinonicích. Známý politický geograf a publicista přispívá do řady novin, diskutuje v televizi i rozhlase, na sociální síti Twitter se vyjadřuje k aktuálnímu dění. Akademici, respektive elity mají podle něj vstupovat do veřejného dění.

Ve středu 8. srpna informovalo americké ministerstvo zahraničí o nových sankcích vůči Moskvě. Důvodem je jistota, že Rusko použilo otravnou bojovou látku v Salisbury. Připočteme-li k tomu stále tvrdší výroky stále většího množství amerických zákonodárců na adresu Putinova režimu, který začíná být čím dál častěji otevřeně označován za režim mafiánský, a také rozhořčení cloumající značnou částí amerických elit kvůli ovlivňování voleb, je zřejmé, že americko-ruské vztahy perspektivu brzkého zlepšení nemají.

V klasickém britském komediálním seriálu Jistě, pane premiére se v díle Patron umění praví: „Jen jsem vám řekl, že banket při vyhlašování cen nejlepším britským hercům je přenášen živě televizí a že coby čestný host budete viděn miliony diváků jako součást spektakulární a zábavné podívané. A že si vás diváci spojí se všemi těmi hvězdami, které přinášejí potěšení milionům lidí.“

V dnešním světě chce výrazně větší množství zemí obchodovat než válčit. O ruské území nikdo nestojí, o ruské zdroje ano. Svět za ně nabízí peníze, ale to Moskvě nestačí.

Premiér Medveděv se distancoval od článku, který rok 1968 popisoval jako internacionální pomoc proti Západu. Kreml dovolil českému prezidentovi během jeho návštěvy v Rusku užít si jedno malé, bezvýznamné vítězství. Ví, že Zeman pro něj odvádí dobrou práci a nnepokrytě podporuje šíření jeho sféry vlivu.

Bezpečnost nebo prosperita jsou Putinovi lhostejné, pokud Rusko nemá respekt. Moskva touží po tom, aby se s ní Evropa/EU o všech podstatných věcech radila a aby si nedovolila realizovat žádnou politiku, se kterou Kreml vysloveně nesouhlasí. Moskva vůči nám chce mít právo veta a má pocit, že na to má nárok.

Od zhroucení komunismu v Sovětském svazu letos uplynulo pětadvacet let, během kterých se z Ruska nestala ani standardní demokracie, ani tržní ekonomika.
Zatímco se americká politika, právě tak jako britská nebo francouzská, s každým novým šéfem exekutivy mění, zůstává ta ruská zdánlivě neměnná, protože všechny změny jsou buď vysvětleny jako předem zamýšlené, nebo je zpětně upraven výchozí bod.
Peking a Washington mluví zejména o obchodu, Brusel mluví o míru, Moskva mluví o válce.

Olympijské hry se z původně nevýdělečné akce staly globální událostí, která přináší profit hostitelské zemi i městu.
Hry neměly být politické, ale minimálně od roku 1936, kdy je hostil Berlín, tomu tak není.
Problémy ruského sportu je třeba hledat už v dobách SSSR.
Tehdy sportovci nereprezentovali zemi, ale systém v ní.

Čína se dere do první řady zemí světové rodiny, kde vždy byl Západ.
Číně nepomůžeme, ale můžeme škodit Západu.
Musíme proto vědět, kde a kým jsme.