Německá kancléřka Angela Merkelová a ruský prezident Vladimir Putin v sobotu jednali v Moskvě. Schůzka byla domluvená ještě před dramatickým vývojem na Blízkém východě, ale i tak je prý patrné, že Berlín už nemůže jednat jen o tom, o čem chce.
Německá kancléřka Angela Merkelová a ruský prezident Vladimir Putin v sobotu jednali v Moskvě. Schůzka byla domluvená ještě před dramatickým vývojem na Blízkém východě, ale i tak je prý patrné, že Berlín už nemůže jednat jen o tom, o čem chce.
Druhý díl seriálu o mořích a oceánech: Moře je pro většinu z nás synonymem pro dovolenou, kdy si chceme užít pohodu a klid od práce. Navzdory přeplněným plážím a hotelům však většina lidí žijících v přímořských oblastech vnímá moře a oceány jinak. Česká republika patří k zjevné menšině zemí, které nemají přímý přístup k moři. Ze zhruba dvou set států, které je v současnosti možné lokalizovat na politické mapě světa, se to týká necelých 25 %. Většina členů mezinárodního společenství tedy přístup k moři má a tento fakt podstatně ovlivňuje jejich život, ostatně stejně jako náš. Proč?
Fyzická likvidace íránského generála Solejmáního vzbudila mimořádný ohlas. Je nepochybné, že americká akce měla vojensko-bezpečnostní rozměr a teprve budoucnost ukáže, o jak (ne)povedený krok se jednalo. Rozhodnutí jednat či nejednat je, zdaleka nejen v takto vyhrocených případech, vždy problematické a pokaždé se dostaví nežádoucí a nepředvídané negativní důsledky. Na tomto případě je však mimořádně zajímavé, zarážející a znepokojující, jakým způsobem se k problému postavil americký prezident.
Stejně jako dnes byl svět v roce 1932 plný problémů a výzev, z nichž některé již byly vidět, ale většina ještě ne. Jednou z nich, která se jako mimořádně naléhavá jeví i nyní, byla velká změna, kterou do politiky a médií přineslo rádio. Podobně jako internet v dnešní době umožnil technický prostředek politikům, bez prostřednictví novinářů, přímo komunikovat s obrovským počtem voličů. A využít se dá tato možnost různě: k zasypávání příkopů i rozeštvávání lidí.
Česko se zařadilo k zemím světa, které na vlastní kůži zažívají, jakých roztodivných podob může nabývat čínský zájem a co všechno jsou ochotni činit jeho různí exponenti. To, co se díky aktivitám investigativních novinářů či projektu Sinopsis podařilo veřejnosti přiblížit, je nejspíš jen zlomkem toho, co všechno a koho všeho si u nás už Čína dokázala koupit, zavázat či podřídit své kontrole.
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný (ODS) obhajoval v ruské státní televizi nápad postavit pomník vojákům, kteří v květnu 1945 pod vedením generála Vlasova pomáhali osvobodit Prahu. Moskva považuje příslušníky Ruské osvobozenecké armády za zrádce a kolaboranty, protože nejdřív bojovali po boku Němců proti Rudé armádě. Kam až může nový spor zajít? Odpovídá politický geograf Michael Romancov.
Řeporyjský starosta Pavel Novotný hned od počátku nenaplnil základní předpoklad moderátorského tandemu pořadu 60 minut spočívající v tom, že se západní politik, zvyklý na kulturu dialogu a logickou argumentaci, nebude schopen vypořádat s pavlačovou úrovní pořadu.
Téměř dvě desítky podnikatelů z potravinářských, zemědělských i technologických firem jednaly tento týden o svém byznysu v Moskvě, do Kazaně už ale nedorazily kvůli úředníkům, kteří nevydali delegaci povolení pokračovat v cestě. „Je to typický způsob ruského chování,“ komentuje politický geograf Michael Romancov krach podnikatelské mise českého ministerstva zemědělství.
Francouzský prezident je jedním z nejmocnějších lidí na světě. Stojí v čele jaderné mocnosti a stálého člena Rady bezpečnosti OSN, jeho veto může zablokovat řešení, či spíše debatu o řešení, libovolného problému, kterému světové společenství věnuje pozornost. Z české perspektivy, v níž do značné míry přirozeně jako politické „těžké váhy“ dominují americký, ruský a čínský prezident a z hlediska ekonomického Německo, to možná není zcela zjevné, ale je tomu tak. Neměli bychom proto přehlížet, že francouzský prezident jeví zájem o svět a má své představy, jak a kam by se (ne)měl ubírat. Právě v těchto dnech, kdy ve světě silně rezonují Macronova slova ze 7. listopadu, že se NATO začíná blížit stavu „mozkové smrti“, k tomu máme velmi dobrou příležitost.
Politický geograf UK FSV Praha a Metropolitiní univerzita Praha, pedagog a publicista.
Působí na katedře politologie Institutu politologických studií FSV UK a na Metropolitní univerzitě Praha. Přispívá do řady českých periodik. Je absolventem Pedagogické fakulty, Filozofické fakulty a Fakulty sociálních věd UK.