Jaké jsou největší výzvy pro české zemědělství v příštím čtvrtstoletí? V magazínu Alter Eko odpovědi hledají geopolitolog Michael Romancov a agrární analytik Petr Havel.
Jaké jsou největší výzvy pro české zemědělství v příštím čtvrtstoletí? V magazínu Alter Eko odpovědi hledají geopolitolog Michael Romancov a agrární analytik Petr Havel.
Když v prosinci 1989 Gorbačov a Bush starší oznámili konec studené války, vyvolalo to obrovské nadšení a naděje. Následovalo sjednocení Německa, razantní zásah OSN proti irácké okupaci Kuvajtu, bezproblémově zvládnutý rozpad SSSR, když mezinárodní společenství Rusku umožnilo udržet pozici velmoci, či izraelsko-palestinské dohody z Osla. Bezprecedentní, téměř zázračné události.
Dne 7. března 2018 na Škole mezinárodních a veřejných vztahů Praha proběhla další z řady zajímavých přednášek, které organizuje studentský spolek s názvem Diplomatické fórum. Tématem této přednášky byly ruské prezidentské volby.
V dnešním světě chce výrazně větší množství zemí obchodovat než válčit. O ruské území nikdo nestojí, o ruské zdroje ano. Svět za ně nabízí peníze, ale to Moskvě nestačí.
Od začátku devadesátých let minulého století byla sice česká zahraniční politika důsledně spojenecká, ale české vlády to často moc neuměly. A v některých případech jako u spojeneckých úderů proti tehdejší Jugoslávii to nechtěly nahlas vyhlašovat. Za tu dobu se na Hradě vystřídali tři prezidenti, z nichž ten první byl důsledně proevropský atlanticista, díky němuž jsme se dostali v roce 1999 do NATO. Ten druhý odkaz toho prvního nepopřel, ale zamlžil. Třetí pak, poté, co se útokem Ruska na Ukrajinu zcela změnila bezpečnostní situace v Evropě, na summitu NATO ve Walesu aktivně hájil Moskvu za použití jejího vlastního slovníku. Není proto divu, že je Moskva událostmi posledních dnů zaskočena a znechucena.
Je Rusko svobodná země? Tlačí Západ Ruskou federaci do izolace? Je česká politika vůči Rusku srozumitelná? A je Rusko přítel, nebo hrozba? To byly základní otázky další veřejné debaty Českého rozhlasu Plus. Na tyto i další otázky hledali odpovědi ekonom Tomáš Sedláček, bývalý velvyslanec v Rusku a na Ukrajině Jaroslav Bašta, novinářka Petra Procházková, politický geograf Michael Romancov a ekonom a ředitel Institutu Václava Klause Jiří Weigl. Moderoval Michael Rozsypal.
Jak Rusko vnímá současný stav mezinárodních vztahů a proč je zjevně nespokojené? Kde se stala chyba v komunikaci mezi USA/EU a Ruskem? Jak si Rusko představuje budoucnost a nakolik jsou jeho představy (ne)kompatibilní s vizemi ostatních hráčů? Může se Rusko obrátit k Evropě zády a stát se aktivním a plnohodnotným hráčem v Asii?
Od začátku 20. století se na Západě spekulovalo o probuzení Číny, které však stále ne a nepřicházelo.
Ruské diplomaty kvůli Skripalovi nevyhošťujme. Rozpoutalo by to studenou válku, varuje Cyril Svoboda. Podle politického geografa Michaela Romancova je vyhošťování ruských diplomatů z Británie a rušení bilaterálních schůzek opodstatněné.
Kdyby se dalo cestovat časem, tak by se sovětský časopoutník, který by vyrazil s Brežněvova SSSR, v dnešním Rusku snadno zorientoval. Putinovo poselství o stavu země se na konci minulého týdne neslo v autentické sovětské atmosféře permanentní společenské mobilizace. Návštěvník z Brežněvových časů by se musel cítit jako doma. Možná by byl trochu zaražen absencí zmínek o Leninovi. Ale videoprojekce dokládající moc a nepřemožitelnost ruských zbraní by ho rychle naplnily uklidňujícím pocitem hrdosti. Pádná odpověď Reaganovi a jeho hvězdným válkám! A největší úroda v historii země zase znamená vítězství v boji o zrno! Ano, nadále jsou problémy se skladováním a distribucí. Ale vítězství je nevyhnutelné.
Politický geograf UK FSV Praha a Metropolitiní univerzita Praha, pedagog a publicista.
Působí na katedře politologie Institutu politologických studií FSV UK a na Metropolitní univerzitě Praha. Přispívá do řady českých periodik. Je absolventem Pedagogické fakulty, Filozofické fakulty a Fakulty sociálních věd UK.