Kreml sice od anexe Krymu a rozpoutání války na východě Ukrajiny neustále deklaruje, že rusko-čínské politické, vojenské a ekonomické partnerství může sloužit jako vzor pro podobu mezinárodních vztahů v 21. století, ale těžko říct, co s tím nyní udělá ruské vojenské angažmá v Kazachstánu. Z něj Čína není ani trochu nadšena. Putin si nyní bude muset vybrat, jak se k tomu postaví. Vyhrožovat na jedné straně USA a EU, na druhé se dostat do sporu s Čínou by pro něj bylo mimořádně nepříjemné.

Ruské ministerstvo zahraničních věcí na svém webu 17. prosince zveřejnilo dva dokumenty týkající se bezpečnostních záruk, které Moskva požaduje od Západu. Zásadním požadavkem je „návrat k hranicím z roku 1997“, tedy do stavu, kdy Česko ještě nebylo členem NATO.

Americký prezident svolal Summit pro demokracii. Nepozval na něj Maďarsko či Turecko, zato Tchaj-wan ano. To silně rozlítilo Čínu, která se spolu s Ruskem rozhodla Bidenovi vysvětlit, co to vlastně demokracie je.

Putin teď překvapivě málo kritizuje USA, nezaobírá se Čínou ani se nechlubí svými úspěchy (ostatně není čím). O to siláčtější vzkazy posílá svým sousedům (vyjma Běloruska) a do západní Evropy.

Svět, ve kterém žijeme, zdaleka není ideální, ale ve srovnání s tím, co všechno už lidstvo zažilo, si nemáme moc na co stěžovat. Jedním z důvodů, proč tomu tak je, je skutečnost, že současný systém mezinárodních vztahů lze (ještě pořád) označit za řád založený na pravidlech. V jeho základech stojí závazek (většiny) států provádět veškeré činnosti v souladu s dohodnutými pravidly, k nimž mezinárodní společenství postupně dokázalo dospět.

Na pozadí dramaticky rostoucích cen elektřiny, zemního plynu a ropy se všude v EU, Česko nevyjímaje, rozpoutal boj mezi přívrženci a odpůrci tzv. Green Dealu, v češtině známého jako Zelená dohoda pro Evropu. Stejně jako v případě jakéhokoliv jiného tématu se lze setkat s pestrým spektrem názorů, informací a dezinformací stran toho, co nám přinese či sebere. Tak si to rozeberme.

Austrálie, Spojené státy a Velká Británie si kvůli jaderným ponorkám rozhněvaly Francii. Jde ale možná o důležitý signál, ke kterému by se měla přidat celá Evropa a země z tichomořské oblasti, protože čínská hrozba sílí. O obranné alianci Aukus v podcastu mluvíme s politickým geografem Michaelem Romancovem.

Austrálie (AU), Británie (UK) a Spojené státy (US) oznámily vznik obranné aliance AUKUS. Založení tohoto „ikonického“ partnerství okamžitě mohutně rezonovalo jak v médiích, tak v mnoha světových metropolích. Široká škála nadšených i kritických komentářů, v nichž se živě diskutují aspekty vojenské, ekonomické, politické i environmentální, je vynikající ilustrací dynamické a dramatické proměny současného světa. Pojďme se na vybrané aspekty podívat podrobněji.

Druhý nejlidnatější stát světa, vysoce výkonná ekonomika, zajímavé know-how a mocná armáda… O přízeň kdysi chudé země se nyní ucházejí ti, které jsme si zvykli považovat za světové mocnosti. A sebevědomá Indie má a pravděpodobně bude mít čím dál víc ve hře o změny v globálním nastavení sil co říct.

Až se někdo za pár let bude zabývat tím, co během druhé poloviny letošního léta dominovalo globální politické a mediální agendě, nebude se moci vyhnout Afghánistánu. Bohužel nemáme možnost přenést se do budoucnosti a podívat se, co podstatného – a zda vůbec něco – události, které s tolika emocemi prožíváme, změnily. To však neznamená, že se o takový pohled nemůžeme pokusit.