Ruské ministerstvo zahraničních věcí na svém webu 17. prosince zveřejnilo dva dokumenty týkající se bezpečnostních záruk, které Moskva požaduje od Západu. Zásadním požadavkem je „návrat k hranicím z roku 1997“, tedy do stavu, kdy Česko ještě nebylo členem NATO.

Americký prezident svolal Summit pro demokracii. Nepozval na něj Maďarsko či Turecko, zato Tchaj-wan ano. To silně rozlítilo Čínu, která se spolu s Ruskem rozhodla Bidenovi vysvětlit, co to vlastně demokracie je.

Putin teď překvapivě málo kritizuje USA, nezaobírá se Čínou ani se nechlubí svými úspěchy (ostatně není čím). O to siláčtější vzkazy posílá svým sousedům (vyjma Běloruska) a do západní Evropy.

Svět, ve kterém žijeme, zdaleka není ideální, ale ve srovnání s tím, co všechno už lidstvo zažilo, si nemáme moc na co stěžovat. Jedním z důvodů, proč tomu tak je, je skutečnost, že současný systém mezinárodních vztahů lze (ještě pořád) označit za řád založený na pravidlech. V jeho základech stojí závazek (většiny) států provádět veškeré činnosti v souladu s dohodnutými pravidly, k nimž mezinárodní společenství postupně dokázalo dospět.

Na pozadí dramaticky rostoucích cen elektřiny, zemního plynu a ropy se všude v EU, Česko nevyjímaje, rozpoutal boj mezi přívrženci a odpůrci tzv. Green Dealu, v češtině známého jako Zelená dohoda pro Evropu. Stejně jako v případě jakéhokoliv jiného tématu se lze setkat s pestrým spektrem názorů, informací a dezinformací stran toho, co nám přinese či sebere. Tak si to rozeberme.

Austrálie, Spojené státy a Velká Británie si kvůli jaderným ponorkám rozhněvaly Francii. Jde ale možná o důležitý signál, ke kterému by se měla přidat celá Evropa a země z tichomořské oblasti, protože čínská hrozba sílí. O obranné alianci Aukus v podcastu mluvíme s politickým geografem Michaelem Romancovem.

Austrálie (AU), Británie (UK) a Spojené státy (US) oznámily vznik obranné aliance AUKUS. Založení tohoto „ikonického“ partnerství okamžitě mohutně rezonovalo jak v médiích, tak v mnoha světových metropolích. Široká škála nadšených i kritických komentářů, v nichž se živě diskutují aspekty vojenské, ekonomické, politické i environmentální, je vynikající ilustrací dynamické a dramatické proměny současného světa. Pojďme se na vybrané aspekty podívat podrobněji.

Druhý nejlidnatější stát světa, vysoce výkonná ekonomika, zajímavé know-how a mocná armáda… O přízeň kdysi chudé země se nyní ucházejí ti, které jsme si zvykli považovat za světové mocnosti. A sebevědomá Indie má a pravděpodobně bude mít čím dál víc ve hře o změny v globálním nastavení sil co říct.

Až se někdo za pár let bude zabývat tím, co během druhé poloviny letošního léta dominovalo globální politické a mediální agendě, nebude se moci vyhnout Afghánistánu. Bohužel nemáme možnost přenést se do budoucnosti a podívat se, co podstatného – a zda vůbec něco – události, které s tolika emocemi prožíváme, změnily. To však neznamená, že se o takový pohled nemůžeme pokusit.

Stažení z Afghánistánu nepochybně znamená potvrzení již dávno evidentního trendu, že prioritou pro USA není mezinárodní/islamistický terorismus, ale Čína.