18. září došlo v Rusku k něčemu, co je označováno termínem volby, ale volby to ve skutečnosti nebyly. Proč?

Ve dnech 19.–21. 8. 1991 se v tehdejším SSSR odehrál pokus o státní převrat, jehož 25. výročí jsme si letos připomněli. Protože nejsou (a v dohledné budoucnosti nebudou) otevřené archivy, mnohé otázky týkající se přípravy, průběhu i následků puče ještě dlouho – možná i navždy – zůstanou skryty.

Pokud by po odchod Británie z Unie vznikl chaos, může Rusko získat, ale také ztratit. Zůstane-li situace stejná, bude z hlediska Moskvy nevýhodná pro její schopnost prodat se jako moderátor nastalých konfliktů či dokonce „mírotvorce“, ale celková stabilita kontinentu má své výhody. Daleko větší výzvou než odchod Británie je eventuální vstup Finska a Švédska do NATO.

Vladimir Putin patří mezi největší malé muže v dějinách Ruska, a je zjevné, že chová ambice stát se takovou personou i ve světovém měřítku.

Ruské angažmá v Sýrii se stalo nejenom prvořadou mediální senzací, ale také obrovskou výzvou pro bezpečnostní komunitu, neboť vůbec není jasné, čeho, jak a proč chce docílit.

Vojensko-vlastenecký park kultury a oddechu ozbrojených sil Ruské federace na největší ploše na světě, pod největší ruskou vlajkou na světě ukáže občanům největší země na světě, že jejich země je nejmocnější na světě.

I Vladimir Putin je bytostí lidskou, tedy smrtelnou, a proto přijde otázka nástupce dříve či později na přetřes. Kdo připadá v úvahu?

Vladimir Putin, jenž ve světě prožívá bezprecedentní propad popularity, je doma stále nejoblíbenějším politikem. V souvislosti s malajsijským letadlem však i jeho pozice může zakolísat.

V Rusku se v osobě Vladimira Putina zrodil vůdce, který neváhá svou vůli vnucovat i jiným zemím. Mají se bát všichni, na jejichž území žijí ruské menšiny?