8. srpna odvysílala stanice Český rozhlas Plus v pořadu interview plus rozhovor s europoslancem Jaromírem Kohlíčkem (KSČM), který se před nedávnem vrátil z návštěvy anektovaného Krymu, kde pobýval spolu s někdejším místopředsedou KSČM Jaroslavem Skálou a senátorem Jaroslavem Doubravou z hnutí severočeši.cz. Téměř půlhodinovému rozhovoru, který s ním vedl moderátor Michael Rozsypal dominovala obhajoba ruské agrese, většinou za použití ne zcela logicky zvolených analogií chování USA, a kritika Evropské unie. Tedy nic, co by od člena KSČM mohlo jakkoli překvapit. Přesto mě však v tomto vystoupení zaujaly dvě obecné tendence, o které bych se se čtenáři Tapolitika.cz rád podělil.

V předvečer návštěvy Ruska Miloš Zeman poskytl exkluzivní interview pro agenturu TASS (český překlad) a jak je jeho „dobrým zvykem“ dopustil se řady nehorázností. Ponechme však pro tentokrát stranou například skutečnost, že vedle špatných nohou a sluchu prezidentovi zjevně neslouží zrak, neboť jak jinak si vysvětlit, že si nevšiml, že Rusko v Evropě rozpoutalo válku a anektovalo část cizího území?, a soustřeďme se na ekonomickou dimenzi jeho cesty, neboť o hospodářské styky mu, dle jeho vlastních slov, jde především.

Druhý kanál ČT je označován jako stanice orientovaná na kulturu, vzdělávání, dokumenty a na pořady zaměřené na přírodu, historii a vědu. Všeobecně se má za to, že hlavní rolí je vysílání „exkluzivních“ pořadů pro tzv. „náročného“ diváka. Na konci října (první díl měl premiéru 29. 10. 2017) začala „dvojka“ vysílat ruský TV seriál Zapomenutí vůdci, z produkce studia Babich Design společnosti Star Media, který měl v Rusku premiéru letos v květnu na Prvním kanálu ruské televize.

Rusko je učebnicovým příkladem země „odsouzené k opakování vlastní historie“, neboť nejen, že ještě nikdy žádnou fundamentální a otevřenou debatu o (ne)smyslu vlastních dějin nezažilo, ale prezident nařídil vytvořit závaznou státní kulturní a historickou politiku, jejímž hlavním motem je, že Rusko není Evropa!

Výrok „Rusko rozumem nepochopíš“ je často zneužíván k tomu, aby kritikům ruských poměrů zavřel ústa, protože zdánlivě odkazuje k tomu, že tak velká a svébytná země má zcela logicky vlastní standardy (čehokoli) a naše pokusy proniknout do spletitosti ruské historie (či současnosti) a duše, jsou předem odsouzeny k nezdaru. Rusko se prý nemáme snažit pochopit, Rusko nemá cenu kritizovat, Rusko prostě musíme brát takové, jaké je. Hlavně ho musíme respektovat.

Polemika k rozhovoru, který poskytla Haló novinám poslankyně za KSČM Soňa Marková.

Nevím, jak moc to (ne)platí jinde v Evropě, ale v Česku žije spousta lidí, kteří jsou přesvědčení o tom, že Rusové jsou úplně stejní, jako jsme my Češi, respektive Evropané. Nebyli a nejsou. To neznamená, že by byli horší, nebo lepší. Vůbec ne! Ale je si třeba uvědomit, nebo možná spíš připustit, že Rusové jsou jiní. Nikoli biologicky, nebo barvou pleti, ale svým mentálním nastavením. A neplatí to pro všechny, ale pro většinu ano.

Když Českou republiku navštíví americký, čínský nebo ruský prezident, je to něco podobného, jako když přijede světová tenisová jednička, nebo dvojka. My se naopak objevujeme kolem padesátého místa na světě, pokud jde o velikost HDP, respektive jsme na osmdesáté páté pozici, pokud jde o velikost populace. Co u nás tedy tak „těžké váhy“ světové politiky a ekonomiky chtějí? Proč k nám přijíždějí?

Nabízím Vám k přečtení text svého článku s názvem „Rusko: Svaté, milované, široké“, uveřejněného v roce 2004 v časopise Přítomnost.

Leonid Vladimirovič Pojakov, člen Expertní rady fondu ISEPI (Institut sociálně-ekonomických a politických výzkumů) a rovněž Člen Rady pro rozvoj občanské společnosti a lidských práv při Úřadu prezidenta Ruské federace uveřejnil 3. března 2016 na serveru rg.ru text s názvem Průběžné závěry – před čtyřmi lety byl Vladimír Putin zvolen na nové funkční období. Tento text předkládám v plném znění (včetně odkazů na zdroje), mé poznámky najdete psané kurzívou.