Texty dvou autorů nejsou ničím výjimečným, ale pokud jimi jsou ruský a čínský velvyslanec ve Washingtonu, výjimečné to je. Druhého září, 75 let po tom, co byla na palubě bitevní lodi USS Missouri kotvící v Tokijském zálivu podepsána japonská kapitulace, kterou skončila druhá světová válka, byl výsledek jejich spolupráce publikován na webu Defense One.

Rozhodnutí německé kancléřky Merkelové otevřít hranice uprchlíkům je po pěti letech užitečné posuzovat v historicko-politickém kontextu. Německo je druhou největší imigrantskou zemí na světě a dávno před poslední uprchlickou vlnou poskytovalo azyl těm, kteří na něj měli právo, k čemuž se zavázalo v ústavě.

Volby tu sice nejsou volbami v pravém slova smyslu, o souboj programů a idejí v nich nejde, přesto autoritářští vůdci s oblibou tvrdí, že politické instituce a procesy u nich fungují stejně jako na Západě. A my sami pro ně používáme terminologii označující klasické demokratické postupy. Jak na to mohou skutečně demokratické země doplatit?

Politický lídr, který se snaží vzbudit dojem, že je při řešení jakéhokoliv problému nepostradatelný, může krátkodobě sklízet úspěch. Střízlivě uvažujícímu jedinci ale musí být jasné, že nikdo nemůže rozumět všemu ani všechno zvládnout. Takže na jeho maniakálnost nakonec země doplatí.