27. 4. 2020
27. 4. 2020
Rusko nás v tuto chvíli o suverenitu ještě nepřipraví. Nemůže ale nevidět, kolik aktivních jedinců, kteří by s chutí demontovali atributy právního, demokratického státu, u nás máme. Svými aktivitami se snaží docílit toho, aby jejich hlas (včetně toho z Pražského hradu) byl co nejvíce slyšet.
Vybudování novodobého impéria, jehož základy položil Lenin a dokončil jej Stalin, je bez ohledu na zbytečné ztráty a násilí stále mnohými v Rusku považováno za to nejdůležitější, co se ve 20. století událo. Kdyby Rusko bylo izolovaným ostrovem, mohlo by nám to být jedno. Jenže ostrovem není.
Pokud jsou zprávy z Číny správné, začínají se město Wu-chan a provincie Chu-pej, v níž leží, po dvouměsíční karanténě postupně vracet do normálního života. Problém však je, že zprávám přicházejícím z Číny se příliš věřit nedá. Odborníci to sice tvrdí již řadu let, ale nic z toho, na co upozorňovali a pro co trpělivě a pečlivě shromažďovali důkazy, nemělo takovou sílu jako epidemie koronaviru, se kterou se svět potýká.
Na prahu třetího týdne mimořádného stavu, kdy si někteří už zvykli na práci či studium z domova a ti v první linii vstřebali úvodní šok, si i Česko zvyká počítat mrtvé a uzdravené. Vše nasvědčuje tomu, že nás v současném režimu čeká ještě minimálně měsíc, a od toho, jak se u nás i v Evropě bude vyvíjet poměr mezi mrtvými a uzdravenými a zda se (ne)objeví vakcína, se bude odvíjet, jak dlouho tomu tak ještě bude. Je proto logické tázat se, co bude dál? Nikdo to neví a nikdo to vědět nemůže, protože ve hře je až příliš mnoho neznámých. Pokusme se však přesto do budoucnosti nahlédnout.
V krizi stoupá poptávka po silném vůdci. Byli jimi Martin Luther King či Mahátma Gándhí, ale také Hitler či Stalin. Co je vlastně nezbytná podmínka pro to, aby se z lídra nestal diktátor?
Je pochopitelné, že šířící se koronavirová epidemie zatlačila do pozadí většinu dalších důležitých témat a problémů, ale to neznamená, že se na mnoha místech světa nadále neodehrává spousta událostí, které mohou ovlivnit i nás. Jednou z těch, které by neměly zůstat stranou naší pozornosti, je současný politický vývoj v Rusku.
Bezpečnostní situace v Sýrii se opět zhoršila. Od března 2011, kdy vypukla (občanská) válka, již po „iksté“. O situaci budou dnes jednat ruský a turecký prezident, od září 2015, kdy se Rusko do konfliktu zapojilo, již po „ypsilonté“.
Politický geograf UK FSV Praha a Metropolitiní univerzita Praha, pedagog a publicista.
Působí na katedře politologie Institutu politologických studií FSV UK a na Metropolitní univerzitě Praha. Přispívá do řady českých periodik. Je absolventem Pedagogické fakulty, Filozofické fakulty a Fakulty sociálních věd UK.