První představa, se kterou se je třeba rozloučit, je, že by snad Putinovi šlo o mír a stabilitu Blízkého východu.
Druhou nesmyslnou představou je, že by snad Putinovi šlo o blaho a bezpečí místního obyvatelstva.
Přesto však Putin, v jistém smyslu, o stabilitu na Blízkém východě hraje.

Dnešní právní nástupci impérií se s minulostí vyrovnávají velmi odlišně.
Neobvyklý je pouze způsob, s nímž se dnešní ruské politické elity s historií vyrovnávají a co z ní vyvozují.

Pokud by měli pravdu Konvička a jemu podobní, tak hlavní motivací příchozích je nenávist.
Mnohem silnějšími motivacemi však podle mého názoru jsou obavy o život a snaha jít za lepším.
Vzhledem k situaci na opačném břehu Středozemního moře se nelze divit, že odtamtud obyvatelstvo prchá.
Nesrovnatelně větším problémem než uprchlíky přijmout pak bude vysvětlit nově příchozím, jak a proč se tu (ne)mají chovat.

Průlom v řešení situace na Ukrajině je v nedohlednu.
Zrušení sankcí je podmíněno naplněním dohody o příměří, ale shodu se najít nedaří.
Evropa musí u sankcí vytrvat, pokud chce, aby byly účinné.

Při bližším pohledu je zřejmé, že Peking Moskvu sice nekritizuje, ale o spontánní a nadšené podpoře nemůže být řeč.
Jestliže na Západě Putinovo Rusko odpuzuje mírou korupce a zjevnému příklonu k násilí, tak na východě nemá nic, čím by mohlo imponovat.