Rusko by sa malo reformovať, ale čím je Putin starší a čím dlhšie je pri moci, tým menšia je šanca, že sa to stane. Navyše podobne ako arabský svet nedokáže reagovať na súčasné zmeny, tvrdí politický geograf Michael Romancov.
Před pár dny uplynulo deset let od rusko-gruzínské války, za pár dní uběhne padesát let od sovětského vpádu do Československa. Rusko okupuje Krym a podporuje separatisty na východě Ukrajiny. Navzdory opakovaným setkáním mezi japonským premiérem a ruským prezidentem není mezi oběma zeměmi podepsána mírová smlouva uzavírající druhou světovou válku, neboť není vyřešen spor o Kurily.
Boje v Sýrii, energetika nebo třeba cestování. To jsou hlavní témata, o kterých budou v Ankaře jednat ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov a jeho turecký protějšek Mevlüt Cavusoglu. Jednání je důkazem stále pevnějších vztahů mezi oběma zeměmi a jejich ochotě postupovat společně pokud jde o Sýrii.
Ve středu 8. srpna informovalo americké ministerstvo zahraničí o nových sankcích vůči Moskvě. Důvodem je jistota, že Rusko použilo otravnou bojovou látku v Salisbury. Připočteme-li k tomu stále tvrdší výroky stále většího množství amerických zákonodárců na adresu Putinova režimu, který začíná být čím dál častěji otevřeně označován za režim mafiánský, a také rozhořčení cloumající značnou částí amerických elit kvůli ovlivňování voleb, je zřejmé, že americko-ruské vztahy perspektivu brzkého zlepšení nemají.
8. srpna odvysílala stanice Český rozhlas Plus v pořadu interview plus rozhovor s europoslancem Jaromírem Kohlíčkem (KSČM), který se před nedávnem vrátil z návštěvy anektovaného Krymu, kde pobýval spolu s někdejším místopředsedou KSČM Jaroslavem Skálou a senátorem Jaroslavem Doubravou z hnutí severočeši.cz. Téměř půlhodinovému rozhovoru, který s ním vedl moderátor Michael Rozsypal dominovala obhajoba ruské agrese, většinou za použití ne zcela logicky zvolených analogií chování USA, a kritika Evropské unie. Tedy nic, co by od člena KSČM mohlo jakkoli překvapit. Přesto mě však v tomto vystoupení zaujaly dvě obecné tendence, o které bych se se čtenáři Tapolitika.cz rád podělil.
Michael Romancov hostem pořadu Horizont ČT24 na téma „Ozvěny summitu Trump – Putin“ – v čase 5:33 – 9:45.
Přelom minulého a tohoto týdne patřil ruskému prezidentu Putinovi. Nejprve se v Moskvě stal hvězdou předávání medailí finalistům fotbalového šampionátu, o den později v Helsinkách zastínil Donalda Trumpa.
V klasickém britském komediálním seriálu Jistě, pane premiére se v díle Patron umění praví: „Jen jsem vám řekl, že banket při vyhlašování cen nejlepším britským hercům je přenášen živě televizí a že coby čestný host budete viděn miliony diváků jako součást spektakulární a zábavné podívané. A že si vás diváci spojí se všemi těmi hvězdami, které přinášejí potěšení milionům lidí.“
Zrušení naplánované schůzky s Kim Čong-unem a následné prohlášení, že se možná přece jen uskuteční, zajistilo v minulém týdnu Donaldu Trumpovi hlavní díl mediální pozornosti. Zatím se nezdá, že by Trump vůči jakémukoli světovému problému měl nějakou strategii, ale určitě je rád, když se o něm mluví.
Když Vladimir Putin slavnostně otevřel most spojující Krasnodarský kraj přes Kerčskou úžinu s okupovaným Krymem, nechal se slyšet, že jde o historický okamžik. Vždyť o výstavbě mostu se uvažovalo ještě za cara. A pak také každou dekádu existence Sovětského svazu. A až teď se díky nasazení dělníků zázrak podařil. Rusko má nejdelší most v Evropě! Sotva zapěl tuto chválu, usedl ruský prezident za volant nákladního Kamazu, slovy „tak pojeďme!“ zavelel sám sobě a jako první přejel po mostě. Ten dokonce mohl nést jeho jméno, což ovšem Putin skromně odmítl.
Politický geograf UK FSV Praha a Metropolitiní univerzita Praha, pedagog a publicista.
Působí na katedře politologie Institutu politologických studií FSV UK a na Metropolitní univerzitě Praha. Přispívá do řady českých periodik. Je absolventem Pedagogické fakulty, Filozofické fakulty a Fakulty sociálních věd UK.