Sada video rozhovorů pro kampaň Kampaň Evropských hodnot Nechceme zpátky na Východ – NaVýchodNechceme.cz
Sada video rozhovorů pro kampaň Kampaň Evropských hodnot Nechceme zpátky na Východ – NaVýchodNechceme.cz
Ve dnech 19.–21. 8. 1991 se v tehdejším SSSR odehrál pokus o státní převrat, jehož 25. výročí jsme si letos připomněli. Protože nejsou (a v dohledné budoucnosti nebudou) otevřené archivy, mnohé otázky týkající se přípravy, průběhu i následků puče ještě dlouho – možná i navždy – zůstanou skryty.
V průběhu léta syrský prezident Asad požádal Moskvu, aby se přítomnost omezené skupiny ruských leteckých sil v Sýrii proměnila z „dočasné“ na „časově neohraničenou“. Kreml žádosti vyhověl, neboť, jak prohlásil ministr obrany Šojgu, „Rusko základnu potřebuje, aby mohlo aktivně a účinně bojovat s teroristickou hrozbou daleko od vlastních hranic, na vzdálených přístupových cestách“. V souvislosti s tímto krokem si je nutné položit několik otázek.
Ve čtvrtek 4. února se v Café Louvre konala první letošní panelová diskuse z cyklu Dialogue Talks tentokrát věnovaná tématu Rusko a Turecko: Jejich zapojení v syrském konfliktu a vliv na ISIS
Diskusi zasvěceně moderoval redaktor ČRo Plus Jan Fingerland a vystoupili v ní hosté Jan Hudema, redaktor Hospodářských novin a Michael Romancov, politolog z Institutu politologických studií FSV UK. Účastníci diskuse zmapovali vývoj ruských a tureckých zájmů v oblasti i vliv a postavení ostatních důležitých hráčů v syrské válce. Vysoká návštěvnost akce ukázala, že je téma pro českou veřejnost stále velmi důležité.
Teroristy zničíme. V Moskvě se na tom shodli prezidenti Ruska a Francie, v názoru na Sýrii a Turecko se ale jejich pohledy liší. Francois Hollande a Vladimir Putin mluvili hlavně o boji proti takzvanému Islámskému státu a možnosti vytvoření široké koalice. Výsledky moskevské schůzky jsou ale málo konkrétní.
Rusko je od anexe Krymu nepředvídatelné a nedá se mu věřit. „Jednoznačně se ukazuje, že garance si jsou schopny poskytovat pouze demokratické státy mezi sebou,“ prohlásil v Interview ČT24 politický geograf Michael Romancov.
Vývoj události na Ukrajině vrhá staronové světlo na Rusko. Světoví politici žádají stažení ruských vojsk z území Ukrajiny, světová médiích otevřeně mluví o vojenské invazi na Ukrajinu, a účinnost protiruských sankcí je zpochybňována.
Nikoliv náhodou jsme zvolili hosta, který se na univerzitní půdě intenzivně zabývá politickou geografií a Ruskem. Z těžko čitelné dramatické situace na Ukrajině je totiž patrná touha řady místních obyvatel po skutečné nezávislosti země. A není to rozhodně poprvé. Je ovšem tato touha vůbec reálná? Do vysněné nezávislosti z jedné strany zasahuje Rusko. Ze strany druhé pak usiluje o vliv v téže zemi Evropská unie. Možná jde o provokativní a značně zjednodušující tezi, ale rozhodně není pravdou, že jen takzvaní „opoziční radikálové“ dnes odmítají příklon Ukrajiny k EU. Proč? Při pohledu do historie vůbec nejde o nový fenomén, neboť Ukrajina svou nezávislost i území ztrácela minimálně od roku 1917. Jedná se totiž o zemi, která se rozprostírá v naprosto strategickém pásmu, a to jak pro Rusko, tak pro klíčové státy Unie. K pochopení současného dění na Ukrajině je proto nutné nahlédnout alespoň na chvíli do historie. V mnohém do historie bolestně společné.
Politický geograf UK FSV Praha a Metropolitiní univerzita Praha, pedagog a publicista.
Působí na katedře politologie Institutu politologických studií FSV UK a na Metropolitní univerzitě Praha. Přispívá do řady českých periodik. Je absolventem Pedagogické fakulty, Filozofické fakulty a Fakulty sociálních věd UK.